Mé názory na:

Lidstvo:
Nečekejte nic pozitivního. Drtivá většina lidí je banda sobeckých krvelačných namyšlených hovad. Vyjímky samozřejmě existují.
Boha:
Bůh existuje. Ale jen v hlavách těch, co v něj věří. Jako jejich představa. Ale když víme, co dokáže placebo, je to celkem velká moc. Dokonce mám pocit, že jisté teorie, umisťující boha do vnějšího světa (což je podle mě absurdní), mu přisuzují moci mnohem méně.
Československo:
To byla krásná doba. Sice si ji moc nepamatuju, ale nemuse jsem nic dělat a všichni mě obskakovali. Musely to být krásné dva měsíce. Vím, sobecké, jsem člověk.
Politiky:
Jsou do lidé, Vybíraní z lidí lidmi. Co od nich čekat.
Války:
Jsou projevem lidské krvelačnosti. Netřeba nic dodávat.
Vzdělání:
Jedna z mála věcí, která dokáže ty lidské vlastnosti krotit.
Rasismus(antisemitismus, xenofobie...):
Projev lidské namyšlenosti. Rasisté (stejně jako podobné zvrhlé skupiny) si všimli, želidi jsou hovada. Ale ve své namyšlenosti se z nich chtěli vyčlenit. A samozřejmě hledali znak, který by je od nich odlišoval. A samozdřejmě nemůže být těch hovad většina, vždyť to by byl hrozný svět. Všiměte si v co se zvrhne všímavost a optimismus, když s nii neumíte pracovat. A tvrdý postup vůči vybrané menšině je jen další projev krvelačnosti.
Víru:
Optimismus, čekající že někdo pomůže, kdyby všecno zašlo příliš daleko. Teď je lhostejno, zda je to bůh, stát, strana, hodní lidé okolo, přátelé. Tihle všichni se na vás samozřejmě vykašlou. Pokud existují což je ve většině případů diskutabilní.
Sebe sama:
Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.

Barikádník

"Zdravíčko, ty jdeš na barikády, mládenče."
"Ano, jdu. Máte něco proti tomu?"
"Ale né, ty jsi jistě sám, bez opravdových přátel, rodina jsou cizí lidé, srdce zlomené, není liž pravda?"
"To ne."
"Tak proč se chceš nechat zastřelit?"
"Nechci se nechat zastřelit, chci bojovat."
"Proč?"
"Pro svobodu."
"Svobodu? Je lepší způsob jak dosáhnout svobody, než se pro ni nechat zastřelit."
"A to?"
"Jít domů a necha jiné ať si střílí."
"To je nemorální."
"Nemorální? Nikomu to neškodí. Nemorální je střílet do kluků, co jsou jako ty. Akorát je společnost zlomila trochu dřív."
"A co podle vás mám dělat?"
"Jdi domů, žij svůj život jak nejlépe umíš a večer před spaním napiš pár vět. A za deset, dvacet let ji odnes vydavateli. S lidmi to ani nehne. Ale budou to mít v hlavě. A jednou, až bude příležitost, se za to postaví. A bude to."
"Myslíte že tohle přinese lidem svobodu?"
"Více svobody než tvoje studená mrtvola. Mrtvola jen leží. Ale dílo probouzí myšlení. A to svoboda potřebuje. Né kulky těch co šli na barikády, ale mysli těch co nešli. Protože ti první, s těmi bude hned ámen. Ale ti druzí, ti tu budou dál."
"Bude to fungovat?"
"Rozhodně víc než tahle habaďúra, která přinese plno padlých a víc nic.
Tak co, život nebo smrt?"
"Život."
"Dobře."
Praha 1848