Křesťanství a ateismus pořád stejně

VMladé frontě vyšla recenze na knihu Křesťanství a ateismus úplně jinak. V recenzi, nebo možná spíše výcucu, se oběvilo množství zajímavých myšlenek, které zjevně pocházejí z recenzovaného díla. Autor s nimi vyjadřuje souhlas, a za jedinou chybu pokládá nekritické přijímání jedné filozofické teorie. Ovšem hned nato si pochvaluje, že tato část argumentace není ve srovnání s ostatním důležitá. No, z toho co do recenze prosáklo, mi právě jen tato jediná část stála za zamyšlení.
D´Souza polemizuje se zuřivými antiteisty, kteří vedou proti Bohu vyhlazovací válku.
DŚouza je autor hodnocené knihy. Věta poukazuje na to, že se mezi těmi, kteří se účasstní debat není moc ateistů co doopravdy ví. To je bezesporu pravda, ale ani tam není moc věřících, co ví. Tihle tvoří především jádra sekt. Obě zmíněné skupiny sedí v nekostruktivním sezení ve svém patentu na rozum. Polemika je tvořena pouze těmi co nevědí. Někteří lidé toho ale zneužívají jako argumentu.
Křesťanství je základem západní civilizace a původcem omezení státní moci, která je podmínkou všech našich svobod.
První část je pravdivá, druhá je stejně pravdivá jako:
Stát je původcem omezení církevní moci, která je podmínkou všech našich svobod.
Ono je oboje pravda. Ale původ svobody bych rozhodně nehledal v tom, že se dvě instituce přely, kdo bude lidi víc ovládat.
Přišlo s koncepcí rovnosti všech lidí...
A rychle a ochotně jej nahradilo koncepcí o dvojí moci a trojím lidu. Teoreticky je to tedy pravda, ale vpraxi se to nějak neprojevilo. Kdyby se lidstvo nezačalo v souladu s Biblí, ale v rozporu církví nezačalo k této myšlence vracet, křesťanství by se stále poltilo na teorii a praxi.
Křesťanství, zvláště katolické, vždy kladlo důraz na rozum a jeho nost poznat pravdu o Bohu, člověku a světě.
A když se pravda líbila, tak zajistila vysloviteli teplé místečko. Když ne, dostal místečko ještě teplejši. Rozum předem věděl, k jaký výsledkům má dojít. Nakolik jsou tyto výsledky objektivní posuďte sami. Mně takové nepřipadají.
Následují klasické otázky, jak vznikly racionální přírodní zákony, a jak to že vznikl vesmír, ve kterém můžeme existovat, což je velmi nepravděpodobné.
Ovšem žijeme v jediném vesmíru, který kdy vznikl? Teorie, která nemůže být potvrzena, říká, že vesmíry vznikají a zanikají. A tyto neúspěchy nikdo nepočítá. Když vsadíte v ruletě, a trefíte se, je to překvapení. Když vsadíte na totéž číslo stokrát, už tolik ne. Když tisíckrát, překvapí spíše, když se netrefíte. A ty zákony?Ty mohou vznikat samy od sebe,odobně jako etiketa. Tu také nikdo nevymyslel.
Další na seznamu jsou zločiny křesťanů a ateistů. Lidi se chovají příšerně. Náboženské důvody jsou jen záminka.
Přichází tvrdá kritika materialismu a především jeho teorie poznávání. To je velmi zajímavé, a zasloužilo by to více prostoru. Ovšem ostatní směry na tom nejsou lépe. Autor recenze to přiznává. Věnovat se tomu, na to nemám klasifikaci. Další část článku z toho vychází. Proto ji také přeskočím.
Dalším argumentem je uznávání křesťanské morálky, která je tím pádem univerzální.
Není. Křesťané nejsou jediní, kteří hlásají nezabiješ a nepokradeš. Na morálku lidstva mají vliv morálky jeho menších složek. Byly společenství, která ty to zásady neuznávala, a tím se dostala do konfliktů z jinými, kterým něco ukradla, nebo z nichž někoho zabila. Proto byla v jednom z oněch konfliktů zničena. Zanikla samozdřejmě i společenství tyto (a další) morální zásady praktikující, ale pravděpodobnost, že k tomu dojde byla v menším počtu konfliktů nižší. Proto některá přežila. Křesťané nemají mmonopol na morálku.
Většina součastných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu.
Ano jsou takoví. Ale určitě k nim nepatří ti největší bojovníci ateismu. Ovšem třeba v období renesance byla společnost na ateisty chudá, a s nesesmilníš lidem problémy nedělalo. Přečtěte si třeba Dekameron. Článek dále tvrdí, že kromě nevázanosti ateismus způsobují i potraty. Z toho jasně vyplývá, že s nimi všichni ateisté souhlasí. Což je samozdřejmě blbost.
Poslední část článku je právě uznání nedokonalosti filozofie, která stojí proti materialismu, který není podle autora recenze důležitý. Zdá se mi, že s jedinou touto myšlnkou jsem se nedostal do ostrého konfliktu a nevyslal proti ní protiargumenty.
Závěr knihy i recenze tvoří souhrn výhod křesťanství: věčný život, ráj...Chcete tomu věřit?

Autor recenze se pravděpodobně snažil o to, aby bola jasná převratnost myšlenek autora knihy. Mě tedy moc převratné nepřišly.
Autor knihy se snažil rozumem podchytit křesťanství. Hodnotit ji nebudu nečetl jsem. Ale křesťané nejsou jedinými protivníky ateismu. Jiná náboženství kniha, jak z recenze přímo křičí, ignoruje. Proto rozhodně nemůže zvrátit vývoj směřující zatím k ateismu.

Motto

Někteří lidé jsou proti tomuto mottu zaujatí. Ovšem řídí se jím většina organizací, lidé jako druh, a v podstatě celý život na naší planetě. Lidský jetdnotlivec se jím také řídí, ovšem je v tom zbytečně omezován. Jeho hlas zní jen ve svobodných místech a dobách. Ovšem i dnes je spojeno s bujarými večírky a podobně. Ale to je jen zlomek jeho pravého významu. Jeho pravý význam se značí v celém našem životě. V snahách o trochu štěstí, trochu lásky, trochu něčeho jiného. Proto jsem se ho rozhodl využívat v plné výši. Tím mottem je:

Carpe Diem!

Literatura

Autor: Terry Pratchett
Co přesně: Kompletní dílo
Nikdy jsem neměl rád slovo fanoušek. Vyvolávalo ve mě představu šílemce, který stratil představu o světě. Toto je samozřejmě nesmysl, ale ve mě tento názor hnízdil jako hmyz, který je jen na obtíž, ale zbavit se ho nedá. Proto je pro mne obtížné stát se fanouškem něčeho. Ovšem stal jsem se fanouškem knih tohoto skvělého autora, protože slova "Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii" na zadní straně obálek knih ze série Úžasná zeměplocha, nejrozsáhlejší a nejdůležitější části Pratchettova díla, vůbec nejsou nadsazená. A já mám humoristickou fantasy (zásluhou právě téhle série) opravdu velmi rád.