pátek 14. srpna 2015

Ono je to sice idiotské, brát ten "vtip" vážně, ale když to někteří dělají pozitivně, já můžu negativně. Černě původní text, červeně můj komentář.


Galské války: Porážka. V této válce, jejíž konec předznamenal dalších 2000 let historie Francie, byla tato země dobyta Italem.

O. K. Galie byla dobyta Římanem (Francie Italem, když chcete). Dva tisíce let? No, o tom si ještě povíme.

Je zcela vynecháno vítězství Karla Martela, které zastavilo postup Arabů v západní Evropě. Bez něj by to s christianizací Evropy nebylo nějak slavné.

Rovněž je vynecháno tažení Karla Velikého, při kterém byly dobyty ty části Německa, která Francké říši ještě nepodléhaly, dále severní Itálie a Pyreneje. Slované žijící poblíž hranic říše donuceni platit tribut pacis.

Chybí tažení vévody Normanského, Viléma řečného dobyvatel, při kterém ovládl Anglii

Stoletá válka: Z většiny prohraná; Francii nakonec zachránila nedospělá dívka trpící schizofrenií, jež bezděčně definovala První pravidlo vedení války Francií: “Francouzská armáda zvítězí pouze v případě, že jejím vrchním velitelem není Francouz”.
Tak si tu většinu rozeberme:
I. Etapa 
Angličané usilují o vliv ve Flandrech a zvýšení moci v Normandii a Gaskoňsku. Po této etapě vliv ve Flandrech naopak ztrácejí, bohatě si to ale vynahrazují ziskem území na severu a západě Francie. Porážka Francie.
II. Etapa
Angličané postupně vytlačeni z většiny dobytého území. Vítězství Francie
III. Etapa
Angličané zprvu dobývají velkou část Francie, ale pak se karta obrací, ztrácí nejen tato území, ale i ta, která získali předtím (jen pro zajímavost, většina vítězství nastala až po upálení Jany z Arku)
Celkový výsledek:
Angličané ztrácí svůj vliv na kontinentu, vyjma jednoho města. Jednoznačné vítězství Francie

Italské války: Porážka. Francie se stává jediným státem v historii, který s Itálií prohrál dvě války.
Ano, jedná se o porážku Francie. Ne, nestává. Stejnou bilanci má i Rakusko (+Česko, Slovensko, Maďarsko, počítejte je nebo ne, pravda to prostě není).

Chybí dobytí Calais.

Válka třicetiletá: Francie se technicky vzato války neúčastní, ale svou zahraniční politikou si invazi nakonec vykoleduje. Na základě faktu, že ostatní válčící strany ji postupem času zcela ignorují, Francouzi prohlašují že uhráli plichtu.
Hromada lží. Francie se zapojuje až v poslední fázi války, ale velká část bojů leží na jejích bedrech. Z války má největší územní zisk. Vítězství.

Válka s Nizozemím: Plichta.

Válka s Augsburskou ligou / válka krále Viléma / francouzsko-indiánská válka: Ve skutečnosti porážka, o níž Francouzi tvrdí že byla plichtou. Tři plichty hned po sobě frankofilové celého světa považují za vrchol válečnických úspěchů Francie.
Už to, že vznikla protifrancouzská koalice ukazuje na její sílu. Ambice zastaveny, ale žádné skutečné ztráty. Remíza je dost výstižný popis.

Válka o dědictví španělské: Porážka. V této válce poprvé prohráli bitvu u Marlborough, což se od té doby stalo jejich oblíbenou kratochvílí.
Porážka? Francouzští Burboni dostali skoro celé Španělsko. Museli ale vyloučit personální unii a část ztratili. Remíza

Chybí obsazení Korsiky.

Americká revoluce: V gestu, které se vbrzku moderním Američanům opět připomene, Francie tvrdí že válku vyhrála, i přesto že téměř všechnu váhu boje nesli angličtí kolonisté. Později je tento krok znám jako de Gaullův syndrom, a z něj vychází Druhé pravidlo vedení války Francií: “Francie zvítězí pouze v případě, že o většinu válčení se postará Amerika”.
A proč by měli Francouzi nést tíhu většiny bojů za nezávislost USA? Pomohli jim, a kdo ví jak by to bez nich dopadlo? Nejspíš by i tak zvítězili, ale kdoví?

Francouzská revoluce: Vítězství, především proto že protivníkem byli taktéž Francouzi.
Ne, protivníky v Revolučních válkách byli krom Francouzů též Britové, Rusové, Rakušané, Prusové, Španělé, Portugalci, Nizozemci. Přesto Francie opravdu zvítězila

Napoleonské války: Prohra. Dočasná vítězství (viz První pravidlo!) díky vedení Korsičanem, který se však ukázal jako naprosto neschopný porazit anglického ševce.
O.K. I když větší zásluhy na tomto vítězství mají Rusové a Prusové, ne anglický švec.

Chybí Krymská válka

Francouzsko-pruská válka: Porážka. Němci sehráli roli opilého spratka, který je v sobotu v noci zcela sám zamčen v domě s ošklivou holkou.
O. K. Francouzi dostali na prdel. Ale stejně nechápu tu alegorii (ani jako vtip).

První světová válka: Díky příměří uzavřenému v poslední chvíli před porážkou, po tom co je zachránila Amerika, uhráli Francouzi plichtu. Tisíce Francouzských žen zakusily pocit, jaké to je vyspat se nejen s vítězem, ale navíc s takovým, který je neoslovoval “fräulein”. Bohužel, vzhledem k masovému použití kondomů Američany, Francouzi prošvihli výbornou šanci k vylepšení svého genofondu.
Američané nikoho nezachránili, Dohoda měla už předtím převahu, (Němci jednali o míru, Dohoda odmítla). Spíše přišli k hotovému, i když ano, pomohli.
A nazývat to, že ze tří hlavních protivníků v důsledku války zanikli a třetímu byly vnuceny ponižující podmínky (Francie získala Alsasko a Lotrinsko, ale Německo bylo prakticky zadupáno do země prostě proto, aby dostalo "lekci"), plichtou? To není pokus o vtip, to je urážka intelektu čtenáře. Vítězství, jednoznačné.

Druhá světová válka: Porážka. Německem dobytá Francie je Američany a Brity osvobozena právě ve chvíli, kdy se spojenecká vojska konečně naučila píseň Horst Wessel.
Francie sice byla obsazena (jako většina Evropy), ale nakonec se ocitla na straně vítězů. Pokud to chcete počítat jako porážku, musíte počítat napoleonské války jako vítězství.

Indočína (Vietnam): Porážka. Frnacouzská armáda se hodila marod a zalezla do postele s kapavkou od Dien Bien Phu (diagnóza Dien-Bien-Flu).
O. K. Porážka. tedy, pokud se počítají boje v koloniích, měly by se počítat i ty, kdy ty oblasti ovládli, a uráží to nejen Francouze (o tom ten text je) ale i Vietnamce, ale což.

Povstání Alžířanů: Porážka. Od křižáckých dob první případ, kdy západní armádě natrhla prdel muslimská NEturecká armáda. Bylo definováno První pravidlo muslimského válčení: “Francouzům dokážem vždycky nakopat prdel”. Stejné pravidlo již v té době měli Italové, Rusové, Němci, Britové, Holanďané, Španělé, Vietnamci a Eskymáci.
Porážka. Ale všichni, snad s vyjímkou Eskymáků alespoň jednou nedokázali tu francouzskou prdel nakopat, naopak většina aspoň jednou dostala.

Válka proti terorismu: Francie, mající na paměti svou vojenskou historii, se rozhodla kapitulovat do rukou Němců a muslimů. Čistě z bezpečnostních důvodů. Byl učiněn pokus o kapitulaci do rukou Vietnamského velvyslance, ten však selhal, když velvyslanec vyhledal azyl v McDonaldu.
Toto je jediná část, která je vtipná, nejspíše proto, že je ukradená z jiného vtipu (který ale spravedlivě ryje do všech a je celý natolik absurdní, že ho neberou vážně ani idioti).
Pokud bychom trvali na vážném chápání, tak: Se zločinci se neválčí, zločinci se stíhají.

neděle 15. března 2015

pondělí 19. ledna 2015